Sparťanský dějepis V.

Předešlou kapitolu sparťanské historie jsme zakončili návratem z památného zájezdu železné Sparty dvacátých let do Španělska, odkud se vracela s neoficiálním titulem nejlepšího klubu kontinentu. Dnes se podíváme na nadcházejících přibližně šest let, ve kterých sice pozice letenského mužstva v rámci evropské ani domácí fotbalové scény nebyla neotřesitelná, i přesto v nich ale zaznamenal klub nejeden úspěch.

Kapitola pátá: Sparta v Americe a střídání generací (1928 - 1933)

Po slavném návratu z tradičního španělského zájezdu na počátku roku 1926 potvrzovala Sparta skvělou formu i na domácích hřištích, kde v jarní části sezony vyhrála všechna utkání a s přehledem dokráčela k mistrovskému titulu. Mimo soubojů s tuzemskými soupeři se střetla například s tehdy silným MTK Budapešť, který přijel na Letnou pln optimismu, jelikož týden předtím vybojoval remízu 2:2 v domácím utkání s londýnským Arsenalem. Sparta byla i přesto nad jeho síly a díky výbornému výkonu Jaroslava Poláčka zvítězila 3:1. Odveta v maďarském hlavním městě pak byla stejně jednoznačnou záležitostí jako první zápas, jen skóre se ještě o branku navýšilo na 4:1. A když už byli sparťané v těchto končinách, podali si i UTE Budapešť (2:1) a po cestě zpět do Prahy ve Vídni First Viennu (4:1).

Sparta dobývá Ameriku

O slávě tehdejší Sparty se brzy začalo nahlas povídat i za oceánem. Když se rozhodla skupina Čechů, kteří odjeli po válce hledat své štěstí do Spojených států, založit v Chicagu své vlastní fotbalové mužstvo, o jeho názvu nemohlo být pochyb. Vznikla tak Sparta Chicago. Právě její zástupci byli v roce 1926 strůjci první cesty Sparty za velkou louži. Zorganizovali pro ní zájezd, v rámci kterého navštívila letenská výprava několik amerických měst a sehrála utkání s nejlepšími z tamních klubů. Zájezd byl významný pro všechny zainteresované - Sparta Praha si udělal velké jméno v USA a ani z finanční stránky rozhodně neprodělala, Sparta Chicago se zviditelnila organizací turné nejlepšího mužstva Evropy a zaplnila mnoho stadionů, Spojené státy objevily sport pro ně dosud téměř neznámý, a zejména, jak vzpomínal legendární předseda Sparty Ferdinand Scheinost, zájezd vyrostl v ojedinělou manifestaci solidarity amerických Čechů se starou vlastí.

Krátce před odjezdem na neznámý kontinent získala Sparta velkou posilu. Za tehdy astronomických 60 000 korun koupila ze Slavie útočníka Josefa Silného, jenž byl tehdy považován za nejlepšího českého fotbalistu mimo Spartu. Kde ale sparťané takový obnos peněz vzali? Jednoduše, stačil jeden telefonát do Barcelony, které naši zástupci nabídli dva přátelské zápasy během své cesty do USA. A to se ví, že Španělé za možnost vidět své idoly opět bohatě zaplatili. Druhou novou, respektive staronovou tváří, byl v mužstvu, cestujícím za oceán, samotný Antonín Janda-Očko. Ač již nějaký ten rok rudý dres neoblékal, jednou z podmínek pořadatelů bylo, že přijede i on, hráč, o kterém se i v zemi neomezených možností vyprávěly doslova legendy. Na palubu parníku Columbus se ve francouzském přístavu Cherbourg nalodilo sedmnáct hráčů - brankáři Hochman a Kaliba, obránci Hojer, Perner, Steiner, záložníci Kolenatý, Káďa, Červený, Maloun, Fleischman, a útočníci Janda, Šíma, Hajný, Poláček, Myclík, Silný a Horejs.

New York pod rudou nadvládou

Po sedmi snech plavby doplula loď se sparťany do přístavu v New Yorku, kde je uvítal tehdejší starosta města, James John Walker. Pozval sparťanskou výpravu na radnici a prohlásil ji za své hosty, takže po celou dobu pobytu měli její členové k dispozici mimo jiné i malý autobus s řidičem a policejním doprovodem. Přes mnoho doprovodných akcí byl hlavní prioritou Sparty stále fotbal a již na její první zápas, hraný na baseballovém stadionu v Brooklynu, se přišlo podívat více než třicet tisíc diváků. Soupeřem byl výběr nejlepších místních fotbalistů, hrajících pod hlavičkou All Stars New York. Šlo o mladý tým atleticky skvěle vybavených hráčů, který nadělal defenzívě Sparty nejeden problém. Výsledek byl přesto poměrně jednoznačný - 4:0. Fakt, že zájezd do USA nebude zdaleka procházkou růžovým sadem, definitivně potvrdil druhý zápas, ve kterém se rudé jedenáctce postavil nejslavnější newyorský tým, Brooklyn Wanderers. Ten měl ve svém středu řadu výborných Evropanů, ať již bývalých hráčů Hakoah Víděň, či skotských profesionálů. Tento zápas se sparťanům nevydařil podle představ a výsledkem boje se srdnatě bojujícím mužstvem byla remíza 3:3. Den poté vyběhli k utkání proti New York Giants převážně náhradníci a další z předních místních klubů porazili překvapivě snadno 6:0.

Zpod newyorských mrakodrapů se výprava přemístila do státu Massachussets, konkrétně města Fall River. Tamní tým byl totiž úřadujícím americkým mistrem, složeným výhradně z bohatě placených Angličanů a Skotů, někdejších hráčů slavných ostrovních klubů, a před soubojem se Spartou hýřil optimismem. Místní mecenáš fotbalistům za skalp Sparty slíbil nevídanou sumu dolarů, a na hřišti to podle toho také vypadalo. Sparta dohrávala bez několika zraněných hráčů, včetně brankáře Kaliby, kterého musel v průběhu utkání nahradit Hochman, jenž měl po jednom z barcelonských utkání stále ruku v sádře. Fall River zvítězil 3:2. Nedlouho poté uvítalo sparťany v Clevelandu, kam je dopravil luxusní vlak, několik tisíc českých emigrantů. Těm se představila rudá mašina v největší parádě a zejména díky hattricku Poláčka rozstřílela tamní výběr All Stars of Ohio na stadionu Hooper Field 6:2.

Sparta proti Spartě

Vrcholem turné byla návštěva Chicaga, kde žilo v té době nejvíce Čechů v rámci celých států. Ti, v čele se svým budoucím starostou Antonínem Čermákem, připravili Spartě fantastické uvítání a přes vydatný déšť jich přišlo na její první utkání více než 50 000. Za soupeře měla dosud nikdy neporažený výběr nejlepších místních fotbalistů, All Stars of Chicago. Tentokrát si však chicagské hvězdy ukousli silný krajíc a Spartě podlehli 0:1. Branku nemohl dát nikdo jiný, než Jaroslav Poláček. Následující zápas proti Ulster United (výběr kanadského Toronta, složený z ostrovních hráčů) skončil remízou 4:4, kterou zachraňoval až v posledních vteřinách zápasu Josef Silný. Celý stadion tehdy Spartě fandil a vyrovnání odstartovalo bouřlivé oslavy na jeho tribunách. Když výprava dočasně opouštěla Chicago a odjížděla k další zastávce v St.Louis, doprovázelo jí 2 500 fanoušků. Mužstvo St.Louis bylo poraženo 5:3. Poté přišel na řadu návrat do Chicaga a třešnička na dortu celého zájezdu, souboj dvou Spart - Chicago proti Praze. Konečné skóre 9:0 pro hostující tým mluví za vše, avšak výsledek zde samozřejmě nebyl tím nejdůležitějším. Na závěr zájezdu nastoupilo mužstvo v nepříjemném prostředí v Detroitu, kde si zapsalo po jednom vítězství, remíze a porážce, a řada hráčů antifotbalový styl soupeřů odnesla zraněním.

Krutý osud velkého sparťana

Když se po bezmála deseti týdnech vrátili sparťané zpět do vlasti, byli přivítání s nadšením a novinovými titulky "Zlatí hoši jsou zpět". V odbě, kdy bylo vlastenectví žhavým tématem, udělali velkou propagaci nejen sobě, ale zejména československému sportu. Jejich počínání na amerických trávnících bylo po celém světě pečlivě sledováno. Obrovská euforie ale netrvala dlouho, Spartu záhy poté zasáhla velká tragédie. Aktuálně nejlepší fotbalista v mužstvu a člověk, který si oblékáním svého milovaného sparťanského dresu plnil klukovský sen, Jaroslav Poláček, po krátké a těžké nemoci zemřel. Ve věku pouhých dvaadvaceti let... Podle posledního přání byl pochován ve svém rudém dresu, a s fotografií se slavnými spoluhráči.

Vítězství ve Středoevropském poháru

I za svého zesnulého kamaráda bojovali sparťané v roce 1927. A bojovali více než úspěšně, jako na běžícím pásu poráželi české i zahraniční týmy. Stali se mistry Československa, Josef Šíma nejlepším střelcem domácí soutěže. Z dlouhé řady vítězství tohoto roku vyčnívá zejména to nad Peňarolem Montevideo, jedním z nejlepších jihoamerických klubů, v souboji s nímž si kapitán Káďa odbyl svůj pětistý start v soutěžním utkání za Spartu. A samozřejmě Středoevropský pohár, předchůdce dnešní Ligy mistrů, který si v tomto roce odbyl svůj premiérový ročník. Zúčastnily se jej tehdy nejlepší fotbalové země starého kontinentu - Československo, Rakousko, Maďarsko a Itálie. Sparta se po vyřazení Admiry Vídeň a Hungarie Budapešť probojovala do finále, kde se utkala s dalším vídeňským klubem, Rapidem. Před tímto zápasem však dostala obrana citelnou trhlinu, když se zranil železný muž Antonín Hojer. Místo, na kterém po řadu let nastupoval výhradně on, zaujal neznámý mladíček Jaroslav Burgr. Budoucí dlouholetý kapitán však velký tlak ustál, podal skvělý výkon a přispěl k drtivému vítězství 6:2. Odveta před fanatickým vídeňským publikem přinesla sice výhru Rakušanů 2:1, ta však na celkovém prvenství Sparty nemohla nic změnit. O triumf Sparty se ve finálových utkáních zasloužila tato jedenáctka: Hochamn - Burgr, Perner - Kolenatý, Káďa, Hajný - Patek, Šíma, Myclík, Silný, Horejs.

Johny Dick se vrací

Daní úspěchu v evropském poháru bylo několik klopýtnutí na domácí scéně, která zapříčinila, že v roce 1928 se z titulu mistra Československa radovala Viktoria Žižkov. Na přelomu let 1928/1929 podnikla Sparta turné do Francie a Německa. Nejprve zvítězila v Paříži nad Red Star Olympique 1:0, poté však podlehla Norimberku 2:3. Ačkoliv jí bavorské město přivítalo a uvedlo vskutku slavně, jako "Die beste Mannschaft Europas", všichni viděli, že do tohoto titulu Spartě momentálně něco chybí. To samé došlo i sparťanským funkcionářům a rozhodli se k radikálnímu kroku - přivedli zpět ztraceného syna, anglického trenéra Johnyho Dicka, který byl jedním ze strůjců železného období počátku dvacátých let. V únoru devětadvacátého roku přišlo v rámci zimního turnaje utkání s úřadujícím mistrem, Viktorií Žižkov, které Sparta za hustého sněžení vyhrála 7:1! Tato skutečnost byla sama o sobě senzací, ovšem ještě více zaujme fakt, že autorem všech gólů byl Josef Silný. Ona šedesátitisícová investice se Spartě již mnohokrát vrátila.

Stále ve stínu Slavie

V domácí soutěži to Spartě opět nešlo podle představ, v roce 1929 skončila až na třetím místě, zatímco titul získal sešívaný rival. Slavie, v čele s výborným Franci Svobodou, vítězství obhájila i v roce 1930. Na zahraniční scéně však úřadovala i nadále Sparta - porazila například i anglický Huddersfield Town. Dlouhodobě ale řešila několik mezer v sestavě, zejména na citlivých místech středního útočníka a brankáře, kde nebyla po odchodu Hochmana adekvátní náhrada. Absence první zmíněné pozice donutila Johny Dicka podívat se do zahraničí, když z Germinalu Beerschot přivedl do Sparty jednoho z nejlepších hráčů historie belgické kopané, Raymonda Braineho. Psal se 10.červenec 1930, kdy byla budoucí opora neporazitelného sparťanského mužstva představena kabině.

V sestavě se objevují i další nové tváře, mezi kterými hrají prim František Podrazil a Josek Košťálek, podobně jako Jaroslav Burgr odchovanec kročehlavské kopané. Novic Braine byl hned po svém příchodu hlavním tahounem Sparty při její cestě přes First Viennu a Inter Milán až do finále Středoevropského poháru, kde ale byl nad její síly Rapid Vídeň, který tak po výsledcích 2:0 a 2:3 oplatil porážku z roku 1928. Ale nová "Dickova Sparta" tím nahlas řekla své první slovo a postupně začíná znovu válcovat soupeře na domácí scéně. O Vánocích 1930 poráží na zahraničním zájezdu SV Mnichov a Olympique Marseille, několik týdnů poté si na ní vylámou zuby i Debrecen a Stade Francais. Sezonu 1930/31 dokončili sparťané na druhém místě a po jejím skončení opět výrazně posílili. Z Rakovníka totiž na Letnou přichází nejlepší střelec klubové historie, Oldřich Nejedlý.

Konečně mistry

Středoevropský pohár roku 1931 přidělil Spartě hned v úvodním kole těžkého soupeře v podobě Juventusu Turín, jehož kostru tvořili hráči italské reprezentace, budoucí mistři světa. V prvním střetnutí venku se radovala Stará dáma z vítězství 1:0, které však fotbalisté, vedeni kapitánem Káďou, doma výhrou 2:1 smazali a rozhodnout muselo až třetí utkání na neutrální půdě Vídně. V něm Podrazil, Nejedlý a Silný vystříleli výhru 3:2 a postup do dalšího kola. To ale znamenalo pro svěřence Johny Dicka nečekanou stopku, když nestačili na papírově mnohem slabšího soupeře, než kterým byl Juventus - WAC Vídeň. V domácí soutěži neměla Sparta přesto konkurenci a po dlouhých pěti letech se radovala z mistrovského titulu!

Rok 1932 znamenal zároveň odchod posledních hráčů železného týmu dvacátých let, kteří rudý dres stále oblékali. Proti Čechii Karlín odehrál poslední utkání za Spartu velikán Karel Pešek-Káďa. Na sklonku své bohaté kariéry odešel dlouholetý kapitán do brněnských Židenic. Jeho kamarád a dlouholetá opora obrany Antonín Perner zamířil prozměnu do Bohemians. Novými tvářemi se stali naopak Géza Kalocsay, Josef Čtyřoký, Erich Srbek a vynikající gólman Bohumil Klenovec, řečený Bonzo.

Tato generace vrátí Spartu zpět na výsluní evropské kopané, o tom ale až příště.